pondělí 30. prosince 2013

when i found someone i don't want to know

Myslela jsem si, že mě už nic nepřekvapí, ale opravdu ano. Samozřejmě jsem věděla, že lidi na Slovensku jsou striktnější, více zahloubaní do náboženství (až tak, že zakazují antikoncepci dívkám a hovor stočený na téma smrt je hned zahnán do kouta). Možná, že něco bude na tom, že v chudších zemích bývá více alkoholu a víry. Nechci tím ale Slovensko odsuzovat, nebo na něj útočit. To ne, ale dnes mě něco tak zarazilo, že jsem se nad touhle zemí hlouběji zamyslela a děkuji "B-bohu", že tam nebydlím. Nikdy jsem neměla ráda fanatismus, nebudu se o křesťanství moc rozepisovat raději, ještě bych měla pak problémy hehe.
Dnes mi jakýsi nitranský chalan napsal....no tak dobře, proč ne. Ale po otázce, proč mám ráda starožitnosti, staré věci, co na tom vlastně vidím, že mu to přijde divné....jsem se trochu pozastavila, protože na tohle se mě snad ještě nikdo nezeptal. Tady to lidé berou jako normální věc, v každém městě antikvariáty, starožitnictví, v každé domácnosti poděděné věci, ale zřejmě tomu je tam jinak. Musím podotknout, že když jsem v Nitře byla tak jsem opravdu nemohla žádné starožitnictví najít...eeeh. Tak jsem mu odpověděla, že nevím proč, mám to tak od malička. Pověděla jsem mu, že je to spíše životní styl, a že když nemohu žít v té době, tak aspoň "jakoby" v té době. Na to mi odpověděl, že jemu se to naopak vůbec nelíbí, že by se těch věci bál. Přeci v tom spala a třeba umřela nějaká babička. Tak po tomhle jsem měla opravdu dokořán otevřenou pusu, nechápu jeho myšlení a myslím, že kdyby smýšleli všichni jako on, tak by bylo nejen památkám ale i všemu historickému konec. Ani nechci popisovat jak nepříjemný mi byl a jak nerada jsem odpovídala. Ale je to slušnost. Pověděla jsem mu, že je mi to jedno, smrt je koloběh života a tak na starožitnosti koukat nemůže. Napsala jsem, že mě naopak tyhle věci inspirují, okultismus atd. a odpovědí mi bylo " A ty věříš v temnotu, nebo co...něco v tom smyslu, jestli jsem satanistka a nevěřím v Boha" .... Opravdu, tak jak jsem se nasmála po tomhle, jsem se nenasmála dlouho. Nebudu mu to vyvracet, stejně by to bylo vysvětlování do tmy...takže všichni kdo máte rádi historii, jste asi následníci temnoty XD ...a tak jsem odvětila, že nejsem na ničí straně "ani na straně dobra a ani na straně zla" a tak se kluk zřejmě pokřižoval a utekl za maminkou. Nešlo to a musela jsem to tu napsat. 
 Svět je stále omezená skříňka a mnoho nábožensky-fanatických lidí je jen ovečkami hlavou narážejícími do zdi. Škoda...jen mě to zklamalo. Sdad takového člověka už nepotkám. Konec hlášení hahaha

středa 25. prosince 2013

Christmas ♥♥




Dostala jsem vše, co jsem moc chtěla, vše co mám ráda :) Jantar je pro mě důležitý a vždy jsem šťastná, když nějaký šperk s ním dostanu. No není krásné dostat slzu stromů zasazenou do stříbra?  ♥♥ ..poslední dobou se dost učím, a jelikož se mi nejlépe učí ve vaně tak mám velkou spotřebu pěny do koupele...takže mi přijde vhod ;-) a Samsung Galaxy Tab 3? ...to je třešnička na dortu, na které jsem teď závislá ♥♥

Všem přeji Merry Christmas to all!!! ♥♥



neděle 22. prosince 2013

sad/happy days in Prague



Nevím jak bych formulovala tenhle výlet, nevím, jestli se mi líbil nebo ne.  Ale i přesto si nemyslím, že to je něco mezi.... někdy si říkám, že bych si tam spíše zajela kvůli a jen pro focení a né pro nic jiného....člověk někdy téměř neví, že v Praze vůbec je...a tak neví, zda se mi tam líbilo či ne...vím jen...že jsem byla v Praze, no. haha :-D


sobota 14. prosince 2013

♥ forest ♥


Dnešek byl smutný, ne, protože by se něco stalo, ale protože takový den prostě byl. Jestli tím krajina brečela po létu, nebo to byla předtucha...nevím. Setkalo se více věcí, které mě utvrdily v tom, že ne pátek 13. prosince je dnem smutným... ale sobota po něm...bez důvodu...prostě smutná.... Rozhodla jsem se, že chci vyfotit mlhu v lese a snažila jsem se vyšplhat na nekončící horu, u které jsem to ale vzdala...opravdu jsem vice než hodinu a půl šplhala do kopce a konec nikde....krajina se měnila...od normálního lesíku, kde je sem tam uřezaný strom, zem pokrytá listím a holé stromy do stále větší mlhy, vlhkého vzduchu, kde byl špatný tlak ...ony spadlé větve už nebyly opuštěně holé, ale hojně pokryté lišejníky a mechem. Stále více přibývalo jehličnatých  lesů a vše bylo víc bujné a zelené...jen já na pokraji omdlení a se špatným tlakem...a když jsem tam, kde podle mě měl být konec uviděla rozdvojenou cestu, která vedla zas nahoru....tak jsem to vzdala. No, i když jsem to vzdala, tak jsem si udělala hodně emocí. Nadšená i smutná.  Plná energie i na omdlení. Díky mlze a neustálému kapání kapek z větví, tomu tichu a atmosféře kolem mi bylo až smutno a když jsem se blížila ke staré vodárně tak v ní začaly výt všichni psi, a to jich nemají málo...tak plačtivé vytí ...a poté, co jsme prošli výt přestali. Zvláštní....síce jsem doma skončila se zimnicí, smutné pocity mi zůstaly, ale nelituji. Moc krásný zážitek :)

středa 11. prosince 2013

Time Is Your Horse



Jsou věci, které nemají materiálně cenu, ale duchovně jsou srdci drahé. Jsou blbosti, které by někdo vyhodil, a jiný si je zarámoval. Jsou maličkosti, které jsou pro někoho celým světem a pro jiného jen bezcennou věcí. Jsou poklady, které píšou historii, jsou stopou doby a přesto nemají žádnou cenu. Mají vzpomínky nějakou hodnotu ?
Truhla vzpomínek a zrcadlo duše...
ve starém pasu mé babi Jolanky je víc než dost razítek, cestovatelka :-)
Užhorod...Užhorod...Užhorod všude kolem mne...ach Ukrajino
Moje prababička byla chudá, ale srdce měla zlaté...škoda, že tu není se mnou...do staré truhly si schovávala peníze, aby si jednou koupila pozemek s domem v Palíně (Adás-vevési szerződés ...něco jako listina o koupi pozemku z roku 1935) ...prababička byla naší rodinou milována a u štědrovečerního stolu má vždy své prostřené místo s talířem se zelňačkou...
detail
dvě fotky oné prababičky Marie :-) ♥ 
Její  a pradědův oddací list 
Praděda sice měl práci jakou měl (většina okolí Palína měla také-to zaměstnání) ale vím, že v oblibě měl vyřezávání píšťalek. Určitě byl hodný ale prabábi byla veliká osobnost, i když nemohla chodit do školy, i když byla služebná a musela prát oblečení v ledové řece a i přesto, že byla chudá, moje rodina ji milovala, hlavně maminka. A stále na ni myslíme. Jsou věci, které nemůžu psát, které mám z vyprávění , co vše musela vytrpět a prožila, a vždy byla při mojí mamce....člověk by se rozpovídal, ale někdy je lepší to nechat jen v srdci... (opravdu bych  mám teď chuť brečet, a to o ni píši jen málo....a i přes to, že jsem ji jako dítě mohla vidět jen chvilku....) ...možná proto mám tak velký vztah k těmto papírům :-)
ani nevím odkud mám tyhle velké letáky....prostě se mi líbí, myslím, že jsem je měla v starém časopise z antikvariátu 
z vnitřní strany ukázka klavírů
z jiné stany staré výpisky z filozofie 










Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...