Post mortem

POST MORTEM

The invention of the daguerreotype in 1839 made portraiture much more commonplace, as many of those who were unable to afford the commission of a painted portrait could afford to sit for a photography session. This cheaper and quicker method also provided the middle class with a means for memorializing dead loved ones.

- nevím zda je to strašidelné nebo pěkné, možná více strašidelné, hlavně děti sedící na houpací židli, možná muž v dáli, má cosi děsivého v tváři, celá fotka na mě působí velice smutně :-( ale proč bych jsem na svůj blog nemohla dávat i věci smutné, je to součástí nás všech..

- na téhle fotce jsem chvíli váhala, zda-li se nespletli, poněvadž nikdo mi zde jako zesnulý nepřijde. Ale možná důvod, proč muž je v uniformě, je ten, že zemřel na frontě, ve válce dřív, než si stačil vzít svoji milovanou, a tohle je cesta dívky, jak si milovaného zapamatovat, i přes všechno si ho vzít. Láska opravdu smrtí nekončí, morbidní ale krásný.

(už, chápu... ale, i přes to......opravdu morbidní....opravdu revoluce ve fotografii....hranice fotografie zmizely)

dívka na smrtelné postely

“Everybody else needs mirrors to remind themselves who they are. You’re no different.”

—	Jonathan Nolan, Memento mori “How can you forgive if you can’t remember to forget?” — Jonathan Nolan, Memento mori