Stránky

pondělí 11. listopadu 2013

What i found inspirating



ve velké dílně je světlo, které křičí industrialismem a po opravě :-) dočká se :-)
táta tuhle skříň už zavrhl, že ji není pomoci, ale já jsem přesvědčená o opaku...má svého ducha a budu se snažit jí opravit ať to stojí, co to stojí...
stará váha, která jako by křičela, že chce opravit....a navíc mě zaujala zelená barva...už to vidím živě, zrenovovaný
nevím, co to je, ale stejně se mi to líbí, a taky s tím něco provedu... (nápis Viktor Souček Prague)
závaží, které jsem našla u obilí v jedné z dílen ..počítám, že se to v budoucnosti opraví a vystaví
Poslední dobou nacházím, že na některé věci měním názor, že hranice toho, co se mi líbí se rozšiřují. Od dob střední, kdy pro mě existoval jen baroko, rokaj a přezdobenost. Když se řeklo historie, tak se mi vybavilo pouze tohle a zásadně jsem zavrhovala středověk a dobu po Art Deco, po které pro mě bylo už jen období temna. Asi se nikdy nezmění, že bych dostala jiné zájmy než mám, asi se nikdy neodvrátím od proudu, kterým plavu, i když plavu sama a často proti proudu. Trochu se mi ale "to, co mám ráda" rozšířilo a neshledávám na tom nic tak strašného. Spíše se tak trochu divím, že jsem byla tak nesmyslně omezená a slepá k některým věcem. Věci nemusí být přezdobené, jak tomu kázali v rokoku aby to mělo kouzlo minulosti. Něco krásného může být i na surové kráse. Například se mi poslední dobou moc líbí vymýšlení interiérů, dekorů... využití mnoha materiálů, jako například kůže, kamene, cihly (pálené), dřeva, kovu...(ne ale využití umělých látek jako plastu atd..), rustikální-industriální styl, tak trochu steampunk, ale ne příliš. Nikdy mě neopustí záliba ve věku nevinnosti a viktoriánské doby ale jen se více zaměřuji na aspekty, které byly typičtější pro lid kolem, a ne jen pro společnost ze salonů. Líbí se mi první práce s železobetonem, které svoji dobu proslavily a z něčeho, co je dnes "normální" dělalo v určité době věci "výjimečnými ". Kdy to co za nás dělají stroje, bylo ruční prací a potem lidí. Líbí se mi Eiffelova věž, první mosty z železobetonu, materiálu budoucnosti, který byl okořeněn uměním minulosti, ornamenty a štítky, rámečky a jinými zdobeními. Inspiruje mě historie ale i samotná příroda, která je tu tak dlouho a jako jediná se nemění. Stromy jsou stále stejné, silné a vyrůstající do nebes jako stropy chrámů. Vše má stejnou, nebo podobnou barvu jako tomu bylo před stovky let, a i zvířata jsou stejná. Jen mi se měníme, naše styly měníme a tím měníme celý svět a i to, co by jsme měnit neměli. Já pláču, když vidím novostavby, které postrádají ducha a jsou už předem dané, že jejich trvanlivost bude tolik a tolik let. Vždycky se mi líbily staré domy, a bylo mi líto, když dal někdo přednost novostavbě před starším domem. Je to věc názoru, já vím. Přesto mi to rve srdce, když vidím zanikat zámky, hrady, krásné viktoriánské domy, i domy z jiných období (např i domy z 20. let atd). Ale na druhou stranu občas najdu fotografie starých opuštěných domů obrostlých stromy, přírodou, kde to co člověk opustí, příroda neopustí nikdy a sama se postará. Tak nějak v tom smutném a opuštěném místě vidím harmonii nad věcmi...proto mají zříceniny něco do sebe. Kde kameny stěn obrostou mechem , například zůstane průčelí či sloup a kolem něj se táhne břečťan či jiné popínavé rostly. (To je tak trochu můj osobní sen, zahrada kde plot je z pálených červených,starých cihel, obrostlý popínavými rostlinami). A hlavně v poslední době jsem zjistila, že nacházím mnoho krásných věcí i v dílnách, kde voní rez, olej a staré nářadí. Člověk by si řekl, že tam není, co najít ale naopak... s tím jak se mi čím dál víc líbí styl starých stodolen, věci, které by jste našli jen v tom nejvíc zablešeném bleším trhu a v tom nejposlednějším starožitnictví a bazaru, věci z dílny po dědovi, které zrestaurujete, které nejsou příliš staré ale příběhy díky dědovi a vzpomínkám stejně mají, věci, které byly užitkové ale vy je přetvoříte k obrazu svému a uděláte z nich úplně něco jiného. Třeba i novou funkci jim dáte. Onen "INDUSTRIÁLNÍ STYL", který se do mého srdce stále více snaží prodrat a já se tomu neumím ubránit. Vůni těchto věcí jsem milovala ještě dřív než tyto věci samotné. Zajímají mě i věci staré i jen několik desítek let, polo zničené věci a patina, ledabyle posázená bylinka v malém kbelíku, v staré plechovce nebo ve starém truhlíku, staré knihy s utrhnutými stránkami, luční květiny v staré láhvi od piva, nažloutlá krajka, když je každá židle u stolu jiná, která bývala zářivě bílá, svíčky udělané ze zavařovacích sklenic a jiné jakoby narychlo udělané věci, přetvořené užitkové věci a věci vytvořené s velkým a otevřeným srdcem. Na nedokonalosti je něco tak moc krásné. ♥

............
(pár inspirativních fotek z netu)


2 komentáře:

  1. Měla bys být bytová architektka, ještě jsem neviděla nikoho s tak zajímavým a originálním stylem a trpělivstí opravit skoro cokoliv. :) Taky se mi moc líbí nový design, na té hlavní fotce ti to moc sluší a bílá barva to hezky projasnila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé děkuju, to jo mě by to i bavilo být bytová architektka nebo designerka, problém by byl asi v matice, který bych se tam nevihla, ale třeba v budoucnu zkusím nějaký kurz, kdo ví.....i přemýšlím o tom, že budu nakupovat nábytek a opravený prodávat, zrovna teď pracuji na jedné komodě, kde dělám patinu :-) pak ukážu
      aaa...jsem ráda, že se nový vzhled líbí, někdy méně znamená více...jsem si uvědomila....a fotky pak víc vyniknou :-)

      Vymazat