Smutný nález

Před pár dny na mne udělal veliký dojem film "Nedodržený slib", který vyprávěl ponurý život žida Martina Friedmanna, který i přes svůj příběh měl někoho, kdo při něm stál a ochraňoval, štěstí, které ho téměř vždy zachránilo. Viděla jsem nespočet filmů o II. světové válce, ale mám takový dokem, že ještě žádný slovenský. Neměla jsem ani ponětí o městu Sereď až do tohoto filmu. Televizi moc nesleduji, ale příběh mladého a hloupého žida, který sám vstoupil do koncentračního tábora, jen protože ho kamarád nalákal, že tam bude hrát fotbal, mě zaujal. Přežil strasti tohoto, místa, utekl smrti z lopaty když onemocněl, schoval se v klášteře a pečoval o fyzicky-psychicky postižené svěřence, a dostal se do kruhu partyzánů a dočkal se konce války, ne však shledání se svojí rodinou. Na konci filmu se vrací do domu, kde se svými rodiči žil, ale v domě žil už někdo jiný. Sdělí muži, že si na barák žádný nárok dělat nebude, pouze ať ho pustí dovnitř a film končí tím, jak si prohlíží truhličku plnou rodinných fotek a pláče. Ve filmu bylo mnoho smutných scén a je to zřejmě film, který na mne udělal za poslední dobu největší dojem.

Proč ale o tom píši, hned po skončení filmu jsme náhodou našli ve skříni skrytou papírovou krabici plnou věcí po dědovi a po dědově otci. Plno listin z období války a i starší, fotografie a několik maličkostí. Možná je to osud, že jsme tuhle krabici našli hned po dokoukání tohoto filmu, možná je to náhoda. Vím jen, že jsem byla plná melancholické nálady a smutně jsem si vše prohlížela.... rodinné portréty, nácviky samaritánů, koh-i-noor krabička plná tužek, staré brýle, kolík na prádlo, pero,mnoho listin s podivuhodným obsahem...... ani se nedá popsat, jakou náladu jsem toho večera měla...