Autumn is here♥

Pár fotek pro seznámení se s krajem rusalek a větrné hůrky, mého místa, kde hledám ticho a barvy.

Antik shop ve starém pivovaru

K tomuhle antiku jsme se dostali jen náhodou, kdy jsme s rodinou navštívily historický den ve Staňkově, který byl sice tak nějak o ničem, ale alespoň jsme si koupily medovinu medex . Bylo to hned vedle starého pivovaru, kde jsem před několika roky byla v antikvariátu. 

Tehdy si pamatuji, že jsem byla moc nadšena a koupila jsem si bustu Athény, lampu, obrazy...ale bylo to tehdy levnější. Ale už je tomu několik let, a jaksi jsem se tam od té doby nedostala. Někdo mi říkal, že už mají zavřeno, ale já tomu nevěřila, protože za oknem byly vidět ještě věci. Dnes jsme si dokonce všimli, že mají rozsvícené lustry. Tak to bylo nevyslovené pobídnutí dovnitř. Opravdu antik stále existuje a opět po rocích jsme opěvovali onu starobylou krásu, ale za větší peníze. Kromě všeho jsem oprášila svoji angličtinu, protože majitelé byli z Německa, ale bohužel jsem odešla s prázdnou...kdo měl tušit, že tam skončíme, to bych si peněženku lépe připravila....Spíše je orientován na nábytek, lustry, koberce, zrcadla a obrazy.....drobnosti, které by nebyly předražené moc nenajdete ale i tak pěkný. Mám tam pár věcí vyhlídnuté, ale asi to potrvá, než si je koupím.....pár fotek jsem vyfotila, abych se o to kouzlo mohla podělit.

treasures

Člověk nikdy neví co najde a nikdy neví, k čemu mu to jednou bude dobré. Tohle heslo mělo mnoho sběračů a vetešníků, můj děda, který svým železem zahltil barák.  Dřív to teda bývalo horší, zahrada byla bizarně zdobená mnoha pomníky, které udělal a železem, které by se nehodilo ani na skládku.... někdy si ale říkám, že vše má nějaký smysl, dokonce i ten šrot. A čím více si myslím, že už nic nenajdu, tím více jsem pak překvapená. Ve staré zapadlé krabici jsem našla pár deček :-D u kterých už moc dobře vím, na co je použiji hahaha, ale nepovím.....to bude v příštím příspěvku ....v nějakém z budoucích...

Také jsem našla černé staré nitě, ještě z dob mládí mé babičky a dědečka. Na některých je psáno, že jsou z Bratislavy (SK), což je jasné, že musí být staré alespoň 30 let. V té době se babi přistěhovala do Čech, tak je asi přivezla s sebou. Jiné jsou odsud, z Chodska, ale je jasné, že budou taky cca. 30 let staré. Dříve bylo vše kvalitnější, když si muž koupil látku, tak vydržela několik desítek let, mnohdy neměly rodiny peníze na  další oblek (kde byly podobné nitě použity), stejně jako boty, které si člověk s sebou nesl ne jen 2 roky, jako je tomu nyní. Ze šatů a bot měli lidé větší radost, právě kvůli tomu, že to  byla mistrovská práce a hlavně kvalitní český/slovenský výrobek, ušit s velkou pílí. Nemohl si ho dovolit ani ten, kdo oblek šil, ani sám krejčí. Prostě produkt staré doby, který se rovná vysoké kvalitě. Někdo by možná nad tímto objevem jen povzdechl a šel pryč......já jsem ale nadšená za toto kvalitní zlato v podobě cívek s namotanou nití.... a také vím, na co bych dřevěné cívky použila (namotala bych si na ně krajky, stuhy). 

Úlovky z Chodských slavností

Letos se mé Chodské slavnosti nesly ve stylu neustálé konzumace potravin, velkého utrácení. Byla jsem už předem rozhodnutá, že si koupím nějaký nerost a taky se tak i stalo. Toto je můj Achátový přírůstek, díky kterému jsem nestihla představení dudáků (i skotských) v augustiniánském klášteře. Hold nic no. No není ten achát krásný?

Dále jsem si koupila amethyst na krk, tenhle styl se mi líbí už dlouho, jen bylo těžké ho najít :) 

Tohle byla asi nejdražší věcička z Chodských slavností, dost jsem přemýšlela nad normálním razítkem na inkoust a tímhle pečetidlem, pak jsem si ale vzpomněla na fantoma opery a co pro mne bude mít hodnotu i do budoucna a více vydrží :) Už se těším, až někomu pošlu dopis ♥

Stánek s touhle věcičkou byl podle mého názoru tím nejlepším, prodavač měl na hlavě buřinku, všude byly ručně vázané sešítky, krasohledy, pera s brky, vše v takovém tom "renesančně italském stylu"

Castle "Spa"

Kdybych měla říci, jaký zámek či hrad se mi zatím nejvíce líbil, celkově stavbou, vzhledem, zahradou a atmosférou, tak by to byl zámek Lázeň sv. Wolfganga. Není ani tak reklamně propagovaný a ani o něm moc lidí asi neví, jen místní nebo možná nějací  nadšenci. Nepotkáte zde davy lidí a turisty ale také vás nikdo nebude vítat u vchodu (dovnitř se nesmí), vstup je "zadara", a místo samo vám bude vyprávět příběh, zahrada je posetá bílými lavičkami, nikdo tam není tak můžete v klidu meditovat a nasávat atmosféru a přemýšlet, jaké tomu zde bylo na přelomu století... Já samotná jsem si představila na louce piknik, rozloženou deku a na ni dámy s pracnými účesy a klobouky, jak trochu strnule sedí kvůli korzetům a protože tomu tak společnost chtěla. Páni sedí u nich a potají si urovnávali knírek, děti po louce volně běhali v námořnickém úboru, který byl tak moc oblíbený a hrály si s obrovitým kruhem. Tak nějak každý musí sklouznout do té nálady " domu s růží" ...já se sem budu osobně vracet pořád.....a asi se zde fotky opět objeví, protože si nemohu pomoci....