Člověk nikdy neví co najde a nikdy neví, k čemu mu to jednou bude dobré. Tohle heslo mělo mnoho sběračů a vetešníků, můj děda, který svým železem zahltil barák. Dřív to teda bývalo horší, zahrada byla bizarně zdobená mnoha pomníky, které udělal a železem, které by se nehodilo ani na skládku.... někdy si ale říkám, že vše má nějaký smysl, dokonce i ten šrot. A čím více si myslím, že už nic nenajdu, tím více jsem pak překvapená. Ve staré zapadlé krabici jsem našla pár deček :-D u kterých už moc dobře vím, na co je použiji hahaha, ale nepovím.....to bude v příštím příspěvku ....v nějakém z budoucích...
Také jsem našla černé staré nitě, ještě z dob mládí mé babičky a dědečka. Na některých je psáno, že jsou z Bratislavy (SK), což je jasné, že musí být staré alespoň 30 let. V té době se babi přistěhovala do Čech, tak je asi přivezla s sebou. Jiné jsou odsud, z Chodska, ale je jasné, že budou taky cca. 30 let staré. Dříve bylo vše kvalitnější, když si muž koupil látku, tak vydržela několik desítek let, mnohdy neměly rodiny peníze na další oblek (kde byly podobné nitě použity), stejně jako boty, které si člověk s sebou nesl ne jen 2 roky, jako je tomu nyní. Ze šatů a bot měli lidé větší radost, právě kvůli tomu, že to byla mistrovská práce a hlavně kvalitní český/slovenský výrobek, ušit s velkou pílí. Nemohl si ho dovolit ani ten, kdo oblek šil, ani sám krejčí. Prostě produkt staré doby, který se rovná vysoké kvalitě. Někdo by možná nad tímto objevem jen povzdechl a šel pryč......já jsem ale nadšená za toto kvalitní zlato v podobě cívek s namotanou nití.... a také vím, na co bych dřevěné cívky použila (namotala bych si na ně krajky, stuhy).
Taky vždycky jásám, když staré poklady objevím, dokonce myslím, že jsem po babičkách a tetách našla úplně ty samé nitě. :) Většinou moc nejdou do moderních strojů, ale používám je, když šiju v ruce.
OdpovědětVymazat